Barefoot ANO nebo NE?

Jedna z nejčastějších otázek, na které se mě lidé v ambulanci ptají, zní: „Co si myslíte o barefoot obuvi?“

V dnešní době zažívají barefootové boty svůj boom. S výrobci se roztrhl pytel a máme na výběr z nepřeberných druhů této obuvi – je libo jarní, letní, podzimní, zimní nebo rovnou celoroční? Cokoliv si přejete.

Důležité ale je si před jejich nákupem zodpovědět jednu důležitou otázku: „Jsou moje nohy připravené na chůzi v těchto botách?“ Troufám si říct, že v 95% případů by odpověď měla být „Ne.“

A jak by taky mohly být? Od malička máme nohy zavřené v tvrdých botách, někdy rovnou kotníkových. Dítě, které sotva chodí, dostane tvrdé mini botasky, které jeho slaboučké svaly na chodidlech nedokážou přeprat. Nohy malých dětí nejsou stavěny na to, aby musely vyvíjet odpor vůči botám. Stejně, jako dítě, i drobné svaly na nohou potřebují motivaci pro pohyb, potřebují přijímat veškeré informace ze země, stimulovat se přes různé povrchy, dynamicky pracovat.

Veškeré informace z nohou, dalších kloubů a páteře putují do mozku a ten pak vybírá ideální zapojení svalů a nastavuje jednotlivé klouby pro stabilizaci i pohyb. Když je tohle znemožněno nebo tlumeno, nebude pak aktivita celého těla ideální a v budoucnu se mohou objevit bolesti zad apod.

V případě, že nohy zavřeme do tvrdých bot, ztrácí svaly motivaci, nebudou se s botou prát – naopak. Zeslábnou nebo ochabnou úplně. Do dospělosti pak dítě kráčí s nefunkční nohou, spadlou klenbou (příčnou či podélnou) nebo rovnou s plochonožím.

Nezřídka si ovšem problémy s nohama přivodíme až v dospělosti – tvrdé pracovní boty, podpatky, chůze pouze po tvrdu a po rovině, přestáváme pak postupně vnímat svoje nohy i tělo.

JAKÝM PROSTŘEDÍM A JAKÝM TERÉNEM DENNĚ PROCHÁZÍTE?

Často převládá chůze ve městech – po betonu, po asfaltu, po rovných plochách. V práci v budovách – linoleum, parkety, dlaždice – opět rovina.

JAK ČASTO CHODÍTE DO PŘÍRODY? A JAK ČASTO CHODÍTE BOSÍ?

Naše nohy potřebují maximální kontakt se zemí, zároveň ale potřebují variabilní terén. Při chůzi po rovině nedostávají nervová zakončení potřebné informace, stejně tak se příliš nenabudí k požadované akci svaly chodidla.

Co by měla barefoot obuv splňovat?

  • co nejtenčí a nejpružnější podrážka (ohebná lehce v ruce všemi směry)
  • nulový podpatek (každý milimetr navíc činí problémy naší páteři)
  • bez přizvedlé špičky (bohužel i některé typy barefoot obuvi ji přizvedlou mají)
  • prostor pro všechny prsty (od palce, až po malíček) – a to v klidu i při pohybu, odrazu, opoře apod.
  • noha musí v botě příjemně sedět, bez kloktání, nesmíte mít pocit, že si ji na noze musíte jistit a přidržovat prstci

Pokud jste na sobě ovšem pracovali a nohy na přechod na minimalistickou (barefoot) obuv postupně připravili, pak můžete pomalu začít. Zpočátku jen 5-10 minut denně. Když do nich hned skočíte a budete v nich chodit několik hodin denně – hrozí přetížení vaziv a svalů (záněty šlach, svalová nerovnováha) nebo dokonce únavové zlomeniny na nohou, někdy i s odstupem času.

PROSÍM NEPODCEŇUJTE PŘÍPRAVU, VYPLATÍ SE VÁM TO.

Barefootové boty ovšem nejsou pro každého. Někdy vzniklé deformity prstců nebo poúrazové stavy mohou bránit normální funkci nohy, nasazením barefootové obuvi se to samo nespraví!

Tyto boty jsou vhodné ve chvíli, kdy jsou na ně nohy a celé tělo dostatečně připravené a za předpokladu, že se v nich nechodí pouze po rovině, ale také v rozmanitém terénu, který podporuje aktivitu svalů chodidel.

Jak pomalu začít nohy připravovat na barefoot obuv se můžete podívat TADY.

Jsem fyzioterapeutka. Pomáhám lidem najít cestu, jak se ve svém těle zase cítit dobře, aby si mohli užívat život plnými doušky. Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů