Bazální stimulace – probuďte jejich skrytý potenciál!

PŘEDSTAVTE SI, ŽE SE RÁNO PROBUDÍTE A CÍTÍTE, ŽE JE VŠECHNO NĚJAK JINAK

Ležíte na zádech…vlastně ani nevíte, jestli na zádech, protože nedokážete zaměřit svoje tělo. Nevnímáte, kde leží nohy, kde ruce nebo hlava. Nemůžete otevřít oči, tělo Vás neposlouchá, nemůžete se hýbat. Dýcháte? Nejspíš ano. Někde okolo Vás mluví lidé. Mluví o Vás, ale něco je špatně. Copak Vás nevidí? Proč o Vás mluví, jako kdyby jste tam nebyli? Chcete se ozvat…říct, že tam jste a slyšíte je, ale nedokážete ani otevřít pusu…nevydáte ani hlásku.

Znenadání, bez varování na Vás někdo sáhne. Studí to. Leknete se, ale jen uvnitř, navenek se nepohne ani sval. Někdo s Vámi hýbe, přetáčí Vás, na chvíli cítíte své tělo, najednou víte, kde máte ruce a nohy. Občas dotyk zabolí, občas zalechtá, štípne…někde Vás něco svědí, ale podrbat se nemůžete. Nemůžete ani nikoho poprosit, ať to udělá za Vás. Po chvilce už zase necítíte tělo. Máte trochu strach. Frustrace narůstá. Ale jen ve Vás…uvnitř a potichu…

MRAZÍ VÁS Z TOHO PO ZÁDECH?

To, co tu popisuji, se ovšem dnes a denně děje. Ať už se jedná o lidi po poranění hlavy a mozku, kteří zůstávají v kómatu nebo následně v apalickém stavu, o seniory, kteří už nejsou schopni komunikace, o mentálně, tělesně či duševně postižené lidi, o lidi v zařízení typu hospic či dokonce nedonošené děti.

Názor, že tyto osoby nevnímají jako zdravý člověk je již přežitý. Když s takovými pacienty pracuji, tak vím, že vnímají. Rozdíl je ovšem ve způsobu jejich reakce a komunikace s okolím. Někdy je to slovo, někdy jen pohyb hlavou. Jindy zase pohyb očima, ústy, prsty, někdy pouze změna dýchání či tepové frekvence. Projev se liší a je třeba vnímat jakoukoliv odezvu. Vše se můžete naučit, není to nic složitého. Je třeba jen ochota se do toho pustit, trocha cviku a empatie.

PROČ BY ALE MĚL TENHLE ČLÁNEK ZAJÍMAT PRÁVĚ VÁS? 

Možná máte v rodině nedonošené dítě. Možná někdo z rodiny prodělal cévní mozkovou příhodu nebo jiné poranění mozku. Možná, že máte doma postižené dítě a chtěli by jste mu pomoci plně aktivovat jeho potenciál. Nebo docházíte za babičkou či dědečkem a mrzí vás, že pro ně nemůžete nic udělat, aby jste jim zlepšili současný stav. Využít se Bazální stimulace dá i po zlomeninách rukou či nohou, protože v době nečinnosti, kdy je část těla zafixována a nesmí se hýbat, ztrácí mozek přehled o pohybových drahách například nohy a tak trochu „zapomene, že ji má“. Někdy je pak obtížné ji začít znovu používat, člověk dlouho kulhá, přidají se bolesti zad apod.

Když trávíme většinu času na lůžku, tělu se dostává velmi málo podnětů. Vnímání vlastního těla se „otupí“, stejně tak i vjemy z okolí. Můžeme začít být pasivní až apatičtí či se naopak dostaví pocity strachu, úzkosti, začneme se chovat zmateně. Je to ale pouze reakce na prostorovou nejistotu, stejně jako tahání za oblečení, svlékání se, bouchání do postele a další. Určitě už jste podobné projevy zažili u svých známých či příbuzných. Možná jste je prožili sami.

Mám pro Vás dobrou zprávu. Díky konceptu Bazální stimulace se může každá Vaše návštěva
u příbuzných, známých či přátel, kteří jsou nějakým způsobem závislí na péči druhých, proměnit ve smysluplnou formu terapie.

Provádět Bazální stimulaci zvládne každý z nás. Největší výsledky jsou však dosaženy, pokud se zapojí do terapie kromě celého ošetřovatelského týmu i rodina. Můžete absolvovat základní kurz nebo se nechat zaučit odborníkem proškoleným v tomto konceptu.

Bazální stimulace se týká všech oblastí – jak se s pacientem přivítáme a jak mu dáme vědět, že odcházíme – tzv. iniciální dotek, jak s pacientem komunikujeme, jak na něj saháme, jak s ním manipulujeme, jak se s ním cvičí, jak se krmí, jak polyká, je třeba stimulovat sluch, zrak, čich, hmat, vestibulární aparát (poloha hlavy, těla), dýchání, využívá se speciální polohování atd. Zkrátka obsáhne celé tělo, celého člověka.

Bazální stimulace působí na smyslové orgány a hybnost člověka, což umožní vytvořit v mozku nové „cestičky“ mezi nervovými buňkami. Využívá se tzv. plasticity mozku, kdy je mozek postupně schopen místo poškozené oblasti zapojit jinou oblast a nahradit tak funkci té původní.

Nejčastější obavy mají lidé z toho, že to zabere moc času. OPAK JE PRAVDOU! Pokud vezmete stimulaci jako rutinu, k žádné ztrátě času nedochází. Nejčastěji od příbuzných pacientů slýchám, že nemají čas, že zase musí běžet do práce a nemají čas s maminkou/babičkou/tatínkem apod. cvičit. Nakonec
u příbuzných sedí další půl hodiny a povídají si nebo je jen drží za ruku. Během toho povídání či postávání můžete příbuzného stimulovat a uděláte pro něj nejvíc, co můžete.

Byla by škoda nevyužít plného potenciálu, který v nich dřímá, nemyslíte?

Pro další článek plný zajímavostí klikněte SEM 🙂